Na zkušené ve Finsku

Jaký byl důvod vaší cesty do Finska?

Já se orientuju na mládež a z pozice trenéra se nemůžu dívat na Ameriku a Kanadu, ale snažím se dívat na srovnatelné země. Finsko v mládežnickém světě slaví úspěchy a  proto jsem se jel podívat, co dělají jinak. Pozval mě tam kamarád. Ubytování mi poskytla fi rma K & K servis z Brna.

V jakém městě jste hledal inspiraci?

Bydlel jsem ve městě Jakobstad, které má 20 tisíc obyvatel. Mají tam zimák, ale vedle toho dalších 15 ledových volně přístupných hřišť. Padne tma, rozsvítí se a mohou bruslit pořád. To je asi hlavní důvod, proč jsou na tom Finové dobře. Půl roku bruslí, protože k tomu mají vhodné přírodní podmínky. Překvapilo mě, že tam děti trénují i samotné. Případně je trénují rodiče. Žádný profesionální trenér. Asi 30 km odsud je město Kokkola a ti hrají druhou nejvyšší soutěž. A  tam už to vypadalo jinak. Třicet dětí na ledu a  šest trenérů. To pro mě bylo zajímavé, tak jsem každý den byl v Kokkole.

A co jste se přiučil? Co dělají Finové jinak?

Sledoval jsem tréninky mládeže i  dospělých. Finové pořád bruslí a  vše dělají v  rychlosti. Viděl jsem mladé profesionální hráče, druhá nejvyšší fi nská soutěž. S mladými je tam vždy i jeden starší hráč. Měli trénink hodinu a čtvrt a byla to rychlost. Nahoru, dolů, řezali se, jako kdyby měli zápas. Všechna cvičení měla vítěze a poražení plnili trest, třeba si museli sednout a druzí se jim posmívali. Za Kokolu hraje i  Čech Tomáš Petr. Mají tam dvě hokejové haly. Rodiče děti přivezou a jdou pryč. Ve Finsku to stojí 6 000 korun za dítě měsíčně. V porovnání s nimi to máme u nás v Poličce skoro zadarmo.

V čem je tedy trénink jiný?

Od tréninků v Poličce se zásadně neliší. Jen v tom, že mají více dětí. Mají smíšená družstva, čistě holčičí tým nemají. Je to i tady. Ve Finsku začínají mít sníh v říjnu a je tam až do května. Neustále bruslí. Jsou pořád venku na přírodních plochách – to jsou klasická hokejová hřiště s přírodním ledem. Jsou všude, i mezi paneláky a u škol.

Takže když je hodina tělocviku, tak jdou bruslit?

To jsem také zažil. Bylo -12 °C, ozval se veliký hluk a u školy bylo mnoho dětí a všechny měly běžky. Hodina tělocviku.

Přišlo Vám, že Finové jsou sportovnější než my?

Určitě ano. Vše mají uzpůsobené přírodním podmínkám. Zima jim nevadí, ani led. Mají uzpůsobené boty, chodí na ledu klidně běhat. V 6 odpoledne je tma. Přes léto zase mají období, kdy se vůbec nesetmí.

Jak často tam děti trénují?

Nejmenší děti trénují dvakrát týdně, pak se to zvyšuje a  v  rámci žákovských kategorií to bylo 4x týdně. Ve Finsku měly zrovna děti prázdniny. Trénovaly hodinu ráno, hodinu a půl po obědě a ještě hodinu večer. Stejná skupina. Říkal jsem, že být to u nás, tak na nás rodiče naběhnou, že přetěžujeme děti. Trénují tam často a hodně.

Vy jste profesionální trenér pro děti – je tam něco takového?

Já jsem placený Českým svazem hokeje a  tam jsou placení tím klubem. Na kategorii je jeden trenér, pak má pomocné trenéry. I rodiče se tam zapojují a pomáhají.

Bylo znát lepší vybavení, když je tam v hokeji více peněz?

Nemyslím si. My jsme schopni půjčit dětem kompletní výbavu, ve Finsku si to kupují sami. Ale výbava je všude stejná, ať jste v Poličce nebo v Helsinkách.

Kolik dětí trénujete v Poličce?

Mám děti od školičky až po devátou třídu. Šest kategorií trénuji. Nyní máme 80 dětí.

Mají děti v Poličce o hokej zájem?

Klesá, ale klesá zájem o sport celkově. Neumím si představit, co více má poličský klub dělat. Rodiče to vyjde na 3 000 ročně. Trénujeme na hřišti v létě a začátkem září začínáme na stadionu. To je podobné jako ve Finsku. Děti trénují třikrát týdně a některé čtyřikrát. Takže trénink vás vyjde na čtyři koruny.

Zvládli byste trénovat více dětí?

Určitě. Dětí je málo. Začátky jsou ale o rodičích a ti, jak pořád pracují, tak nemají čas děti dovézt. Každého nebaví hokej, někoho baví fotbal, někoho fl orbal, ale pořád si myslím, že šest dětí na katedru je málo. Nábory děláme, ale je to o rodičích.

Máte děti i z okolních měst?

Ano, ve Svitavách zimní stadion není. Jezdí i z Ubušína, Jimramova apod. Bereme všechny, kteří mají zájem.

Kolik tu máte dívek?

Pět nebo šest. Šarlota Stýblová dokonce reprezentuje ČR.

V tomhle bude ten rozdíl oproti Finsku – vy zde děláte nábory a oni to mají automaticky.

Ano. V neděli odpoledne vyskáčou všichni na led a maminka s dcerou bruslí, táta s kluky hraje hokej. Hodně sportují a je to dost podporované státem. Je tam dráž než u nás, ale stát to vrací do sportu. Byli jsme ve vesničce malé jako Modřec a tam byla vedle zimáku obří nafukovací hala na fotbal. S umělou trávou, hala vyhřátá na 18 stupňů. Celoročně. Každá škola má také obří sportoviště.

V čem vidíte největší důvody, že jsou Finové ve sportu na světové špici?

Jakmile je klukovi 15, úplně do toho šlápnou a vše se tomu podřídí. Trénují každý den a mají podporu ze všech stran, i ze škol. Kluk jde do školy až na desátou, tělocvik má ráno s trenérem a ve škole už ne. Ranní trénink začíná v osm, u nás v šest ráno. Děti u nás jsou pak nevyspalé, je to rozdíl.

Z toho, co říkáte, chápu, že se tu ale nemáme za co stydět.

Není to tak, že bychom to tu dělali hrůzostrašně. Měli jsme tu kluky, kteří by mohli odejít i do Pardubic, což nechceme, ale nedržíme je. Mají možnost živit se hokejem.

Živí se teď někdo z Poličky hokejem?

V tuto chvíli ne. Jsme hokejový klub a vychováváme hokejisty. Ne každý má na to vlohy a tak musím jít za rodiči a říct, že na to třeba jejich syn nemá. A že chci, aby skončil. Jako ve škole – když je slabší, také nepostoupí do ročníku. V Pardubicích je velký klub, tam je posílají pryč ještě dřív. Je to tvrdá realita. Chceme, aby hokej hrálo co nejvíc dětí a ti nejlepší pak šli do většího města. Není ale potřeba spěchat. Dojíždět čtyřikrát týdně do Pardubic je náročné. Chceme, aby děti zůstávaly déle u nás. I ve Finsku to tak je. Kluby o těch dětech vědí, ale přetáhnou je později. Stačí, když odejdou až po ZŠ.

Je něco, co se budete z Finska snažit zavést tady?

Inspiroval jste se? Líbilo se mi, že vše dělají hrou. Je tam soutěživost, náboj. Není to tak, že si jedu po ledě a nějak to udělám. Ne, tam nechci prohrát, protože pak přijde nějaký „zesměšňovací trest.“ Třeba musí přeskočit mantinel a druzí kluci se jim smějou. To se mi líbilo – ten náboj. Dělají tam stejná cvičení, ale zábavněji. To se teď snažím dělat i v Poličce. Možná to kluky baví víc, naposled už se mezi sebou špičkovali.

A ještě něco?

Děláme v  podstatě stejné věci, akorát že oni to víc dávají přímo do hry. Stejně jako Fini se scházíme hodinu před začátkem. Také se jdou rozběhat, rozcvičit. Stejně jako Fini kluci posilují s gumovými expandéry, cvičí obratnost na tribuně, nemají oproti nám nic extra. My pouze nemáme placené trenéry ve všech kategoriích.

Viděl jste ve Finsku nějaký zápas?

Jeli jsme na ligu do Kokkoly, hráli s Kiekko Pojat, pátí a šestí v lize. A to bylo neskutečné tempo.

A diváci chodí?

V  sedmašedesátitisícové Vaase přišlo 2  000 diváků. Hala pro 4 000 lidí, každý si vezme podsedák. V Kokkole, ta má tak 50 000 obyvatel, bylo 2 000 diváků, vstupné zdarma. Na následujících zápasech už to bylo 600–700. Ale ten hokej byl prostě jiný, má to grády. Hrají tam i Češi. V Kokkole hraje Peterek, s Kiekko Pojat zase přijel Kusý, jeho táta trénuje v Pardubicích.

Markéta Kutilová

JITŘENKA 04/2023