Miloš Dempír : Svojanov má pozitivní energii

Jak vypadá advent na Svojanově?

Mnoho let se snažíme přiblížit lidem, jak se trávily adventní svátky v  19. století, tedy v době, kdy se na hradě naposledy žilo. S tím souvisí přípravy, výzdoba hradu i  doprovodný program, který není již tak velkého rozsahu jako v  letním období, ale zase nabízí příjemnou atmosféru a únik od hektického času v nákupních centrech, aby si návštěvníci mohli vychutnat sváteční období více v klidu.

Kde vlastně sbíráte informace?

Pro hrad pracuje nějaký historik? Vždy se někdo najde, kdo pomůže. Mnoho informací o našem hradu nám přinesla paní Křížová z Památkového ústavu a pan Konečný z  archivu v  Litomyšli. Čerpáme z různých archivů a částečně se inspirujeme na podobných šlechtických sídlech.

Co si má člověk představit, když se řekne „kastelán“? Můžete přiblížit občanům Poličky, co obnáší Vaše práce?

Člověk se stará o  velký dům. Musí pojmout technickou stránku – tzn. zajišťování rekonstrukcí, oprav a na druhé straně je to o historii, o péči o historický inventář, který je na hradě. Další stránkou je i kulturní a manažerská činnost, kdy se na hradě zajišťují kulturní akce, sezónní pracovníci, zboží, pokladny, je to rozmanitá práce a možná proto mě baví. Člověk neví, co mu další den přinese.

A stíháte si ten hrad vůbec užít?

Já si ho opravdu užiji jednou za rok – a to o Vánocích, kdy i zaměstnanci čerpají dovolenou. Člověk obstará činnost včetně krmení zvěře apod., na druhou stranu je tam úplně jiná atmosféra, když není nikdo okolo.

Byl jste tam někdy úplně sám?

I  to se stává, že jsem tam sám a  těch okamžiků si vážím, protože to je doba, kdy si člověk hrad může vychutnat.

Když si člověk představí, že na hradě bude sám, asi bych se trochu bála. Vy to tak nemáte?

Vůbec ne. Na mě hrad působí spíše pozitivně a nevidím důvod proč se bát.

Považujete Svojanov za svůj domov?

Ano. Dokonce je to místo, kde žiji nejdéle ve svém životě.

Nedávno jste koupil zámek Poláky v západních Čechách. Co Vás k tomu vedlo?

Člověk je zvyklý budovat a  na hradě máme většinu rekonstrukcí dokončených. Člověk stárne a jsou sny, které si snaží ještě splnit – a tak jsem prodal byt v Brně a koupil jsem tento zámeček, který nikdo nechtěl. Rozhodl jsem se po těch letech, které jsem věnoval výhradně Svojanovu, najít takové místo, kde může mít člověk možnost změny a načerpání energie.

Opustíte tedy Svojanov?

Určitě to není na pořadu dne, na hradě jsem strávil mnoho času a je to můj druhý domov. Ale do budoucna to nemohu vyloučit. Nejsem typ, co plánuje, co bude za pět či deset let. Jsem rád, že ten zámek mě nutí hledat si i volný čas a budovat něco, co bude památka přímo na mě.

Takže rekonstrukce, revitalizace a něco podobného, co jste dělal zde na Svojanově?

Zámeček je v havarijním stavu a řeší se základní problémy od střechy, statiky apod. Ale na druhou stranu se i v této fázi snažím zámek oživovat, takže se tam pořádají čtyřikrát do roka dny otevřených dveří, kdy se tam návštěvníci mohou jít podívat na změny, které se již podařilo udělat. Naplňuje mě to, mám z toho radost – a jsem rád, že mohu v životě dělat něco, co mě opravdu baví.

Vy jste původem z Brna. Proč jste chtěl na Svojanově pracovat?

Práce kastelána pro mě byla už dětským snem. Ale předtím, než jsem se dostal na Svojanov, jsem pracoval na řadě jiných památek. Teprve potom jsem se rozhodl zkusit výběrové řízení v roce 2007, protože Svojanov jsem znal a  často jsme sem i  jezdili. Byl to pro mě takový pravý hrad a místo s romantickým, pohádkovým pocitem. A vyšlo to.

Pod Vaším vedením hrad rozkvetl. Co Vy považujete za svůj největší úspěch?

Za největší úspěch považuji to, že se hrad podařilo nejen opravit, ale i zařídit historickým vybavením v interiérech. Vytvořili jsme prohlídkové trasy, kde jsme začínali od nuly, protože hrad vlastní expozice neměl. Dokázali jsme zařídit i penzion, který evokuje dobu, jak se žilo na přelomu 19-20. století.

A neúspěch?

Nejvíc mě trápí, že místní lidé ze Svojanova málokdy přijdou na hrad. Opravdu jsme se snažili, aby ten svůj hrad měli také rádi, ale u spousty z nich se to nepodařilo. Mnoho lidí podle mě vnímá špatně to, že hrad patří městu Polička a ne městysu Svojanov.

A co lidé z Poličky?

Ano, ti jezdí a z toho mám velkou radost. Vždy jsme se na hradě snažili, aby obyvatelé Poličky vnímali Svojanov jako svůj hrad. A mám radost z toho, že se to daří.

Můžete zavzpomínat na to, jaký byl hrad před Vaším příchodem?

První rok byl hodně náročný. Byly zde nové tři střechy a jinak byl celý hrad k celkové rekonstrukci. Já do toho padnul a musel se zamýšlet nad koncepcí dalšího využívání. Ve stavu, v jakém hrad byl, dál nemohl fungovat. Velmi mi pomáhalo město a nakonec se ukázalo, že městský hrad může fungovat i lépe než objekty státní. Za zhruba 60 milionů se podařilo hrad obnovit a zprovoznit tak, aby byl reprezentativní vizitkou města.

To je velice málo peněz…

Je. A když dnes člověk vidí opravdu obří investice, které jdou do obnovy památek, tak si sám říkám, že se to podařilo zázračně. Snahou bylo i zachovat z hradu to původní. Co se nemuselo měnit, to se opravilo, repasovalo, a co šlo, tak jsme vždy zachovávali. Aby si hrad zachoval autenticitu.

Na druhou stranu, kdyby byl Svojanov státním hradem, tak můžete čerpat mnohem víc peněz. V  čem je ta výhoda být městský hrad?

Častokrát vnímám, že tam, kde je moc peněz, se do těch památek vkládají moderní prvky, které tam nepatří. A pozitivum je hlavně v akčnosti. Město a Svojanov úzce komunikují. Město má 20-50 památek, takže to funguje bez prostředníka.

A Vy máte de facto volnou ruku v tom, co se se Svojanovem děje?

Vážím si toho, že mám hodně volnou ruku a snažím se nezklamat a doufám, že město může být spokojeno. Samozřejmě, že významné kroky musím konzultovat s  vedením města, ale myslím, že na hradě mohu realizovat mnoho zajímavých věcí.

Na čem zajímavém pracujete teď?

Připravujeme větší projekt realizace Gotické zahrady. Je to unikát, protože je jediná svého druhu ve střední Evropě. Hrady byly pevnostní stavby a  málokde vyšetřili místo na takovou zahradu. Není obrovská, ale v poměru k ostatním hradům je nebývalá. Gotických zahrad se zachovalo málo.

Co je pro gotickou zahradu tedy typické?

Nejzákladnějším rysem je rozčlenění zahrady na několik různých celků – užitkovou část (byliny a zelenina), okrasnou část a  ovocný sad. Tam se dnes pořádá třeba mnoho svatebních obřadů. Jsou tam jabloně a mišpule. Oboje typické pro středověk i pro naši zemi. Na hradě nemáme žádného zahradníka, takže zeleninu pěstujeme pro nás. Kdo má čas a vyšetří chvíli, tak jde odpočívat prací na zahradě.

Kolik máte pracovníků?

Celkem je nás sedm stálých na hradě plus další pracovníci sezonní – na parkovišti, průvodci apod.

Náklady asi nepokryje vstupné návštěvníků…?

Jsme příspěvkovou organizací, dostáváme zhruba milion a půl a celkový rozpočet je kolem devíti milionů. Velkou část si dokážeme vydělat sami. A vždy motivujeme návštěvníky, že peníze, které na hradě utratí, tam i zůstanou. Nedochází k přerozdělování. To, co si vyděláme, zase použijeme na hradě.

Vzhledem k ekonomické krizi – nepociťujete pokles návštěvníků?

Zatím ne, po covidu se nám teď spíše vrací. Vloni jsme měli 60 000 návštěvníků. Lidé čerpají méně doprovodných služeb, omezují se v nákupu suvenýrů, občerstvení nebo zvolí jen jeden okruh, ale přijdou. A zatím na nás lidé nezanevřeli. Snažil jsem se udržet návštěvnost i tím, že jsme nezvedali vstupné a měli jsme ceny z minulého roku všude.

60 000 návštěvníků zní jako vysoké číslo. V porovnání s podobnými hrady si stojíte jak?

V Pardubickém kraji jsme nejnavštěvovanější z hradů a zámků. Vyšší než Litomyšl, ta má 40-50 000.

V  čem spočívá tajemství vašeho úspěchu?

To nejdůležitější je hrad samotný, který je prostě nádherný a láká sám o sobě. Díky opravám nastavil atraktivnější tvář.

A  nejsou to spíše ty programy, které máte skoro každý víkend?

Akce samy o sobě jsou dobrým propagačním nástrojem – tím se dostaneme i častěji do médií, protože máme stále co nabízet. Pak je lákadlem i možnost ubytování, protože jsme opravdu ojedinělí v rámci republiky. V létě jsou kapacity plné, v zimě je náročné to vytopit.

Čím vytápíte? Bude na hradě fotovoltaika?

Vytápíme elektřinou – nedovedu si představit, že by nám pracovníci památkové péče dovolili fotovoltaiku. Nedokážu si představit, kam ty panely na hradě umístit. Ale v  provozních prostorách vytápíme v kamnech, v pokladně jsou kachlová kamna, to je velmi příjemné i pro návštěvníky. Naštěstí jsme uprostřed lesů, takže dřevo není problém.

Mnoho lidí u  vás dělá svatby, oslavy apod. Je možnost pronajmout si celý hrad?

Ano, možné to je, ale je to fi nančně náročné a  musíme hledat termín, kdy nenaštveme návštěvníky. Stojí to 80 000 na den. Jsou i  další cesty – dílčí pronájem hradu, kde ta cena je o  dost nižší a  neohrozí to provoz hradu.

Na co Svojanov naláká návštěvníky v letošním roce?

Čeká nás spousta akcí tradičních, např. Královské slavnosti na přelomu června a července, divadelní pouť. Také bych občany Poličky pozval i jen tak na hrad samotný, mnozí neví, že se interiéry změnily a nabízejí klasické hradní prostory, kde návštěvníci uvidí, jak se na hradě žilo, a to si myslím, že stojí za to vidět. Také pořádáme sezónní výstavy v prostorách předhradí, kde se otevřela obrovská galerie – v bývalých konírnách. Tam každý rok představujeme nové i sezónní výstavy. Také tam mohou obyvatelé Poličky vidět originální sochy z  poličského morového sloupu. Sloup byl osazen jejich kopiemi. Zde uvidí sochy, na které jsme koukali jen ze spoda, nyní z očí do očí.

Co děti? Na co lákáte je?

Na mnoho zvířat, které máme na hradě. Máme tam stádo daňků, ovečky, kamerunské kozy, venkovskou drůbež. Skladbu zvěře jsme vytvořili tak, aby děti poznaly to, co bylo na dvorcích babiček a prababiček. Na naše zvířata se zapomíná, děti znají jen ty ze zoo. Máme také dětské hřiště v areálu předhradí. Děti se zde vyřádí. Na děti nezapomínáme, naopak se snažíme, aby na hrad rodiny jezdily. V červnu pořádáme i dětské prohlídky pro školy.

Mou dceru nejvíce zaujaly na prohlídce strašidla. Straší na Svojanově?

Nevím, zda je správné říkat, že straší, v mých očích je to energie starých budov, kterou Svojanov má a  projevuje se tam mnoho toho, co se možná stalo dříve. Já mám mnoho zážitků, kdy jsem zažil něco netypického. I  kolegové a  brigádníci měli mnoho tajemných zážitků. Nejčastěji slyšíte kroky v místnostech, kde nikdo není. Já je slýchávám i v podlaží nad mým bytem, kde jsou ty pokoje zamčené a nikdo tam není. A pak mnoho dalších zvuků a projevů. Vždy říkám, že nejlepší je na hradě přespat a prožít to dle vlastní zkušenosti.

Svojanov je známý tím, že se tam dříve zazdívali lidé. Můžete to trochu přiblížit?

Ví se o  jednom zazděném poddaném, který byl přesně lokalizován. Traduje se, že silné poddané zazdívali do hradu proto, aby dodali hradu svou energii. Dalších 11 dětských koster bylo nalezeno ve vstupní budově hradu – tam se vybouralo jedno okno do příkopu a  v  tom místě se našly kosti dětí. Děti mohly být též zazděny ze stejného důvodu předání energie anebo kvůli epidemii třeba našli v hradu místo k izolaci a tím se šíření epidemie zabránilo. Toto jsme našli vybouráním jednoho okna, těžko říci, co ukrývají ta další.

Kdy se zazdívání dělo nejvíce?

Ve 13. století i později v 15. století – to je příklad těch dětí. Další zazděnou kostrou je v r. 1805 nalezená kostra zazděné ženy – tenkrát se vybourala velká brána do nádvoří hradu, do té doby tam nebyla, jen malá branka pro pěší. A když vybourali tu velkou bránu, tak tam našli kostru ženy – traduje se, že to byla Kateřina Zárubová, kterou za nevěru měl zazdít její manžel.

To se traduje, nebo ví?

Traduje, je to legenda, pověst, polovina pravdy by to měla být. Ale tím, že ty záznamy nálezů koster jsou až do počátku dvacátého století, tak je jisté, že ti lidé tam byli, ale proč je zazdili, tak to se můžeme jen domnívat.

Ale přesto má hrad pozitivní energii?

Určitě má. Za ta staletí, jestli tam někoho zazdili, tak je to málo proti pozitivnímu, co se tam dělo. Nemyslím si, že hrad působí stísněným dojmem, na mě působí přívětivě.

A co legendární obraz ženy, která měla zavřít oči?

Neotevřela je ještě? Má stále zavřené oči. Stalo se to roku 2007 a dokonce přesně vím, kdy se to stalo. V jarních měsících jsem rozvážel letáky na nějakou akci a volala kolegyně, zda si pamatuji, jaké má ta stařenka oči. Říkal jsem, že pamatuju a tak jsem se ptal proč a ona říkala, že je má zavřené. V  té době jsme všichni věděli, že je měla otevřené, i staré fotky máme. Dal bych ruku do ohně, že ten obraz je originál, zalepený páskou, má originální rámy, paspartu… v mých očích nejeví žádné známky, že by ho někdo vyměnil nebo přemaloval. Vysvětlení nemám.

Někdy se takové věci vymýšlí kvůli nalákání návštěvníků, jako marketingový tah…

Můžu zodpovědně říct, že za tím nestojím a  není to marketingový tah, kdybych věděl, že na tom má někdo nějaký zásah, řešil bych to.

Teď máte přestávku, kdy Svojanov zase otevře brány návštěvníkům?

Na Vánoce dávám zaměstnancům možnost být se svými rodinami, pak v  lednu a únoru se věnujeme administrativě – výroční zprávy, inventury, úklidy, udržovací práce apod., abychom mohli od března zase hrad otevřít.

Markéta Kutilová

JITŘENKA 01/2023